Smlouvy formální i neformální

Sepis smluv se týká téměř výhradně klasického občanského, případně obchodního práva. Stávající občanský zákoník je založen na základním pravidle, že právní jednání nevyžadují zvláštní formu (jako např. písemnou) a je možné platně právně jednat pouze například na základě ústní dohody nebo i bez ústní dohody v případech, kdy oběma stranám je obsah právního jednání z jiných okolností jasně zřetelný.

Doporučení

Ve významných záležitostech však vždy důrazně doporučujeme o právním jednání sepsat smlouvu minimálně v prosté písemné formě. Jedině taková listina pak slouží jako objektivní důkaz o právech a povinnostech, které byly sjednány. V opačném případě, pakliže dojde k nějakému budoucímu sporu, je možné, že nebudete mít na podporu svého tvrzení nic jiného, než je Vaše slovo, které bude zpravidla rozporováno druhou stranou. V takové situaci je však téměř nemožné účinně Vaše práva bránit, neboť zpravidla pokud budete z případného právního vztahu něco požadovat po někom jiném, vždy bude na Vás, abyste svůj nárok prokázali.

Zákonná forma

Existují i situace, ve kterých zákon předpovídá pro některá právní jednání speciální formu, tedy že dané jednání musí být například vždy v písemné formě, v písemné formě s úředně ověřenými podpisy nebo například ve formě veřejné listiny jako je např. notářský zápis. Pokud v těchto případech taková forma dodržena není, z hlediska práva se jedná o právní jednání neplatné, což z praktického hlediska znamená, že se takového jednání nebude možné domoci soudní cestou. Typickým příkladem budou smlouvy týkající se věcných práv u nemovitých věci, jako je např. jejich převod, kde zákon vyžaduje jednak písemnou formu smlouvy a jednak úředně ověřené podpisy všech stran. V případe nedodržení těchto podmínek jednoduše dané právní jednání nemůže být platné.